Náš slamáček

Příběh našeho slamáčku

Příběh našeho slamáčku se začal psát v roce 2015. Chtěli jsme stavět rodinný dům na našem pozemku, ale kamarád nás naverboval, abychom nejdříve postavili dílnu. A tak tady vidíte fotky ze stavby dílny, která se nám tak zalíbila, že jsme jednoho dne došli k tomu, že nám to prozatím k bydlení bude stačit. K bydlení, které ukáže, nakolik se umíme uskromnit a vystačit si s málem prostoru a věcí. Stejně trávíme většinu času na zahradě a v dílně – v té provizorní a domov: tam má být útulno, aby se měl člověk kam schovat, kde si popovídat s přáteli, když venku právě útulně není.

Projekt nám během tří dnů udělal švagr – architekt Martin Szotkowski Martin je neuvěřitelně rychlý. Velikost půdorysu je 8 x 5 metrů, na východní straně směřující do zahrady, k jezírku, je připojená teráska. Doufali jsme, že budeme moct stavět pouze na patkách, ale švára trval na tom – jelikož je domek blízko silnice, že musíme kvůli otřesům udělat obvodový pás a vylít ho betonem do výšky aspoň půl metru. Z něho vybíhají zhruba po 3 metrech od sebe vzdálené patky. Patky jsou roxory spojeny s obvodovým pásem. „Uprostřed domu“ jsou další dvě samostatné patky. Fošínkovou konstrukci složenou z „panelů“ jsme udělali ve třech (učitel, elektrikář a strojař) za týden. Během dalšího týdne jsem přicmrndával tesařovi s uchycením krovu.

Odbornější práce dělali pozvaní řemeslníci, leccos jsme dělali s jejich pomocí a něco svépomocí. Se zdlouhavými pracemi jednoho typu nám také pomáhali brigádníci – dospívající kluci.

Mé předchozí zkušenosti se stavěním spočívaly ve stavbě jednoho malého kurníku (Marek). Veronika studovala stavárnu, což se jí hodilo a u slamáčku dělala plánky a všechny umělecké detaily. Byli jsme vděčni za průvodcovství celou stavbou a konzultace s Pavlem Pískem (to je ten usměvavý chlapík s bradkou převazující slaměný balík). Ačkoli často zavalen prací na jiných stavbách, ochotně přijel sám nebo se svou partou, aby posunul stavbu dál nebo aby ukázal, co a jak se dělá. Když jsme se ocitli v úzkých, volali jsme nebo poprosili o návštěvu stavebního dozora, pana Tomáše Nedomlela z Jablonce nad Nisou

Taky chci poděkovat Honzovi Pospíšilovi, který doprovází přírodní stavby tak, aby se páni domu po stavbě nerozešli. My jsme díky stavbě srostli, možná také proto, že když měl jeden z nás určitou ideu, ten druhý mu ji nebral, ale spíše ji podporoval a spolupracoval na ní. Poslední dík patří Petrovi Skořepovi z ekovesnice.cz, kterého si vážím pro jeho hluboké myšlenky, které v sobě nese a který mě před lety pro slaměné stavitelství nadchl.

Jestli se Vám naše perníková chaloupka (tak jí říkají místňáci) líbí a chcete se dozvědět více, přijeďte se podívat: Nová Ves nad Popelkou 147. Návštěvu můžete propojit s výletem do Českého ráje nebo do hor. Telefon na Marka: 608 355 071

Tyto řádky píšeme na jaře 2018, letos v létě bychom si přáli slamáček dokončit.